Máme ji taky…
Pryšec tygrovaný
Pryšec tygrovaný patří do tradiční rodiny pryšců o čemž svědčí už
jeho tvar a růst.
Rostlina má silný zelený zdužnatělý stonek, který má několik hran, na
nichž jsou jemné chloupky hnědavé barvy. Listy jsou silné, pevné
s matným leskem a při poranění roní bílé mléko, které je jedovaté,
toť typická vlastnost pryšcovitých rostlin. Na listech je výrazné
žilkování, které je v mládí dokonce bílé.
Celá rostlina je velmi těžká a šťavnatá musíme tedy dbát na
dostatečně těžký květináč, aby se nám nepřevracela, podobně jako
tlustice.
Dorůstá velikost až 50 cm, to ale až po několika letech pěstování.
Nároky na pěstování:
Nenáročná rostlina, snáší vlhký i suchý vzduch. Na teplotu také není
vybíravý, jediné co nesnáší je přemokření na které reaguje povislými
listy a uhníváním kořínků. Nejlépe mu je ovšem v teplé místnosti
s jasným světlem, raději ne s přímým slunečním svitem. Zaléváme tedy
ve chvíli, kdy zemina vyschne.
Svědčí mu i mírné hnojení.
Přesazujeme každý rok na jaře, starší rostliny každé dva roky do zeminy
s dobrou drenáží, aby se zabránilo přemokření. Při přesazování ale
musíme být velmi opatrní na snadné poranění rostliny a následným
roněním jedovatého mléka.
Ve zkratce: • Světlo: jasné, rozptýlené světlo, ne přímé slunce.
Nedoporučuje se letnění. • Teplota: mírná až teplá, teploty okolo
20 stupňů, v zimě snese i méně. • Vzduch: nenáročná, vlhčení
nepotřebuje, jen čas od času otřít prach vlhkým hadříkem • Zálivka:
od jara do podzimu mírná, v misce nesmí stát voda a lépe až ve chvíli,
kdy povrch zeminy vyschne. V zimě a při nižších teplotách vzduchu to
platí dvojnásob. Snáší lépe vyschnutí než přemokření, které může
zapříčinit hnilobu kořínků. • Hnojení: každé dva týdny, lze použít
hnojivo pro kaktusy a sukulenty. • Množení: semeny, klíčí velmi rychle a
spolehlivě. Mladá rostlinka má výrazné bílé žilkování a vypadá velmi
hezky a elegantně. Se stářím pak tyto výrazné rýhy ztrácí. •
Škůdci: vzácní, rostlina je velmi odolná díky silným listům.
Zajímavost:
Rostlina je typická svým „vystřelováním semínek". Na vrcholu stonku
v paždí listů vykvete nenápadný květ a následně uzraje semínko. To pak
s hlasitým lupnutím opouští mateřskou rostlinu, aby si našlo nové
působiště. Jelikož i semena jsou mimořádně hořká a také jedovatá,
tak se nedoporučuje pěstovat pryšec v blízkosti potravin či jinde, kde se
semeno může dostat, kam nemá.